Mám šéfa. Že má šéfa kde kdo? No, to je možné, ale já mám šéfa, za kterého se nejen že nemusím stydět, ale můžu na něj být dokonce i hrdý, což není vůbec samozřejmé. Náš šéf je člověk, který není lhostejný k tomu, co se kolem něj děje. A je nešťastný, jak se to v téhle zemi posledních dvacet let vede, jak nám upadá školství, politická kultura a tak dále. Ale náš šéf je nejen nespokojený či kritický, ale snaží se také pomáhat. Nebo věci posunout kupředu.
A tento náš šéf mě čas od času zaskočí nějakým dotazem, neboť ví, že jsem činný ve Zdravém Rožnově. Naposledy otázkou, zda opravdu nikomu z nás či někomu na městě nevadí, že nelze legálně vyzvednout autem přímo před nádražím návštěvu, která je třeba starší a nadto ještě „vyzbrojena“ kufry. Po pravdě je to problém, který se v našich rozhovorech objevuje pravidelně, evidentně jej to rozčiluje. Nejezdí jen pro starší tetičky, ale sem tam i pro nějakou obchodní návštěvu a situace je stále stejná.
Opravdu je to těžká otázka, protože je jasné, že by možnost zaparkovat poblíž nádraží měla být samozřejmostí, a přesto tomu tak u nás po mnoho let není. Já sám jezdím naproti k Travináři, ale nutit stařenku přes koleje by asi nebyl ten nejlepší nápad. A tak jsem se tímto dotazem obrátil na místostarostku Kristýnu Kosovou, jak to s tím parkováním před nádražím bylo, je a především bude.
A tady máte její odpověď
S nádražím máme tak trochu štěstí v neštěstí, povedlo se nám zapojit do přípravy projektu rekonstrukce, která je plánovaná na léta 2019–2020. Projekt připravuje Správa železniční dopravní cesty,, pod kterou nově kromě dráhy spadají i drážní budovy.
Proč máme štěstí – obce, které si neuvědomí svou roli v přípravě takového projektu a nekladou podmínky a nevznáší návrhy, často spláčou nad výdělkem. Dráha přirozeně řeší hlavně „své“ problémy a dopravením cestujících do nádraží už jejich úkol končí. Jenže nádraží má nějaké místo a roli ve městě. V Rožnově jsou třeba koleje výraznou bariérou mezi severní a jižní částí města, kterou lze překonat jen na několika místech. Tady se střetávají zájmy dráhy a města, dráha chce ve městě plot a legislativa jí nahrává, s tím nakonec nic nezmůžeme.
Dráha taky nepotřebuje historickou budovu a občas ji nahrazuje stavbami hodně mizerné úrovně. My jsme se za zachování historické budovy nádraží postavili a pomohli jsme vyřešit její dispozici, aby vyhovovala modernímu provozu. Dráha také nepotřebuje moc parkovacích míst, ale na vzniku parkoviště hned vedle drážní budovy jsme se nakonec dohodli, bude se k němu dát přijet od Lidlu (komunikací která je na to už roky nachystaná). Ještě se dolaďuje příjezd a příchod od ulice Zemědělská a jednáme taky o podchodu, protože jak už jsem psala na začátku, SŽDC trvá na oplocení nádraží a nebude jím možné procházet jako nyní.
Pozemky navazující na ulici Zemědělská, které nebudou zapotřebí pro provoz dráhy, pak město postupně odkupuje a plánuje zde další parkování a úpravy Zemědělské ulice. Město by z této lokality mohlo nakonec získat celkem dost a vyřešit i pár problémů, které vznikly rekonstrukcí I/35, hlavně chybějící parkování u autobusové- ho a vlakového nádraží (rekonstrukce silnice I/35 byla vyprojektovaná už před lety a opomněla více „městských“ problémů, od parkování, přes dostatečnou zeleň po pohyb cyklistů). Projekt rekonstrukce ná- draží je stále v přípravě a doufáme, že dobře dopadne. Aktivita města je nutná, protože potřeby dráhy jsou přirozeně dost jiné než potřeby Rožnovana, který jde na vlak nebo autobus.
A než se to všechno okolo nádraží podaří, pracuje se na dohodě s vlastníky autobusového nádraží, aby se k budově nádraží dalo dojet přes jejich pozemky.
Ptal se Petr Telčer,
odpovídala Kristýna Kosová